PZL.24G 1/72 IBG Models

Tento model je svým způsobem jedinečný. Je to první model od firmy IBG, který se mi dostal do ruky. Je to první model s řeckými znaky v mé sbírce. No a v neposlední řadě je to první model, který uveřejňuji na tomto blogu. Tímto ještě jednou děkuji za pozvání a nabídku, abych se tu cítil jako doma.

Model jsem si koupil při předvánoční návštěvě MN modeláře. Mám v poslední době takovou PZL vlnu a po prohlédnutí krabičky s PZL.24 jsem neodolal. Přišlo mi to jako ideální kandidát na stavbu z krabičky v co nejkratší době. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel a když mi debata s kolegou dala impuls začít stavbu, pustil jsem se do práce.

A jak tedy model dvacetčtverky vypadá v krabičce a jak se staví? Na první pohled pěkně vylisované díly, spousta malých rámečků, spousta dílů se prolíná různými verzemi a tak zůstanou pro strýčka příhodu, celkem velký lept a obtisky od Techmodu. Při bližším ohledání zarazí rámeček s čirými díly, ale k tomu se ještě vrátím později. Stavba jde rychle dopředu. Interiér je jednoduchý, podlaha, sedačka a k ní z každé strany leptík, plus knipl a leptané pedály. Z vrchu to pojistíte konstrukcí a na ní přijde palubka. Ta překvapivě není v leptu, ale tipuju že se objeví od YAHU. Musel jsem použit plastovou a na ní aplikoval obtisk. Je to taková ta klasická divočina s modrými a červenými budíky, kdo má doma nějaký to nový PZL, bude vědět co myslím. Trochu mě z toho kolotoče přecházeli oči, ale říkal jsem si, že to stejně nepůjde uvnitř příliš vidět. Dodatečně jsem se dozvěděl informaci, že lze použít palubní desku YAHU na stejný typ vyráběný Azurem. Tak jako v jiných případech použil jsem barevné pásy od Eduardu.

V podstatě druhý den jsem již zavíral trup, skutečně rychlý postup. Tradičně je potřeba dorýt na spodní straně pár linek co se ztrácí. Hned jsem trup onýtoval za použití výkresu z francouzského AIRMAGAZINE, kde vyšla rozsáhlá monografie. Musím si postěžovat na použitý plast, je hrozně houževnatý, což je znát i během broušení, takže to není taková pohoda jako u modelů lisovaných u nás. Vzhledem k tomu, že onýtované řady přebrušuju a leštím, vystupující nýty vylisované na některých panelech na trupu mi trochu zavazely a musel jsem si dávat velký pozor, abych je nepoškodil. Nějak jsem to zvládl bez větších škod. Výškovky, směrovka, stačí jenom očistit a nalepit. Všechno pěkně sedí. Co se mi hodně líbí je motor a prstenec výfuku. Bohužel z něj příliš vidět nepůjde, je takřka celý schovaný za prstencem navazujícím na vrtulový kužel. Z toho důvodu jsem se příliš nevěnoval nějakému detailování. Stříkl jsem jej stříbrnou, pár detailů natřených černošedou barvou Vallejo, owashoval a bylo hotovo.

Kompletace křídla je jednoduchá, ale právě u ní jsem narazil na jediný stavební problém. Díly potahu, které se dolepují na spodní stranu křídla bohužel příliš nesedí. Ať děláte co děláte, na každé straně po začištění vychází mezera, tak 0.15-0.2 mm. Je potřeba si dát pozor, aby na sebe navazovaly linky rytí na náběžné hraně křídla. Na Modelforu polský kolega ukazoval, jak si s tím poradit. Jeho návodem jsem se inspiroval a do mezer nalepil proužky plastu a ty zbrousil tak, aby imitovaly chybějící výztuhu v plechovém potahu. Předlisované hlavně kulometů jsem ucvakl, stejně bych je při broušení náběžné hrany polámal. Nové kulomety jsou vyrobené z trubiček 0.6 s vloženou trubičkou 0.4. Bylo by skvělé, kdyby Master udělal hlavně pro PZL.24 v malé sadě. Třeba se dočkáme.

Řecké PZL-24, ale nejen ty, létaly často bez odsuvného dílu kabiny, případně jen s jeho vrchní části. To výrobce postihuje, ale čiré díly jsou na můj vkus příliš silné. A když říkám silné, myslím opravdu hodně silné. IBG sice nabízí variantu „vyrob si z plechu sám“, ale tady bych si netroufal to ani zkusit, přestože u klasického větrného štítku tuto alternativu vítám. Jak jsem ale pochopil z jiných leptů od polského výrobce Part, tohle tvarování složitých skulptur z leptů je u sousedů určitá forma národního sportu a má svoje fanoušky. K dovršení všeho je ještě překryt dělený. K čemu mi je dělený překryt, když díly jsou tak tlusté, že by je snad nikdo nenechal jen tak vystavené oku divákovu? Kdyby alespoň byla na rámečku varianta vcelku. Bohužel. K dovršení všeho na odsuvné části kabiny, z vnitřní strany, je kaz v podobě nalisovaných čárek. Naštěstí to šlo zbrousit a vyleštit. Sláva Tamyia leštícím pastám! Abych ale nebyl úplně negativní. Po nalepení kabiny jsem byl příjemně překvapený, jak je kabina přes svojí tloušťku krásně čirá a jde přes ní vidět do interiéru. Včetně toho cirkusu na místě palubní desky.

V této fázi byl model připravený k nástřiku kamufláže. Zatím na trhu chybí masky na kabinu, ale určitě se najde někdo z malovýrobců a díru na trhu vyplní. Já jsem k výrobě masek použil leptané rámy. Položil jsem je na Kabuki pásku, zafixoval a stříkl tmavší barvou. Poté jsem lept sundal a nastříkané pole jsem vyřízl skalpelem. Chtělo to ještě lehce vyladit, ale v podstatě jsem si ušetřil spoustu práce.

A teď k samotné kamufláži. Stavebnice nabízí dvě varianty. Stříbrnou a kamuflovanou. Líbila se mi stříbrná, už kvůli bačkorám na podvozku, ale nakonec jsem zvolil kamuflovanou, která si naopak zabojovala. Návod nabízí vhodné ekvivalenty odstínů od několika výrobců barev, ale já jsem si vybral podle nastříkaných čipů vlastní kombinaci Aeromaster světle šedomodré na spodní plochy a Gunze H310/H405 na vrchní plochy. Tyto odstíny mi nejlépe seděly na různé bokorysy a postavené modely, které jsem si prohlédl na internetu. Ve zmiňované monografii je i kapitola pojednávající o řeckých kamuflážích, ale bohužel moje francouzština je více než bídná. Pokud se tak vůbec dá popsat schopnost pozdravit a objednat si dvě kávy s mlékem :).

Na nastříkaný model s kompletní kamufláží jsem nalepil vzpěry křídla a VOP. Zbývalo už jen domalovat detaily Vallejo barvami a následovala patina. Postshading silně zředěnou černošedou barvou, wash s pomocí MIG panel liner, AK pastelky na výfuky a pár drobností, pigmenty na kola. Natáhnout anténu z vlákna Uschi VDR a dolepit kulomety (a leptaný zaměřovač) už byla hračka. Uschi lanko jsem použil na výztužné dráty podvozku, přece jen se mi to zdálo lepší řešení než lept ze stavebnice.

Celá stavba mi trvala necelý měsíc. To je na mě velmi dobrý výsledek, skutečně. Pokud IBG vydá krabičku s bulharskou verzí rád se k modelu vrátím.

D.H.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *