Fiat G.55 Centauro 1/72 Sword
Můj nejnovější model a zároveň otvírák pro náš nový blog (tadá!) je tenhle stroj od 1° Gruppo ANR, ze základny Vicenza v severní Itálii, léto 1944. Článek už jsem dříve házel v angličtině na iModeler, sem ale dávám nové fotky po úpravě výsostných znaků (více k tomu níže v článku).
Pokud je mi známo, k tomuto konkrétnímu stroji se žádný zajímavý příběh neváže, vybral jsem ho prostě proto, že se mi líbila jeho kamufláž „vzor rybí kost“. Z nějakého důvodu tuhle variantu moc lidí nelepí, zatím jsem viděl Fiaty jenom s lomenými poli nebo v německých barvách. Jediná mně známá fotka je ve skvělé knížce The Camouflage & Markings of the Aeronautica Nazionale Repubblicana, autoři Ferdinando D’Amico a Gabriele Valentini. Je na ní jen vrak, samotný trup, navíc částečně zakrytý troskami jiného letadla. Naštěstí se dá kamufláž lépe odkoukat z jiného, daleko lépe zdokumentovaného stroje se stejnou kamufláží – toho, který ve stejné době přelétl ke spojencům.
Co se stavebnice týče, je to typický Sword, už léta beze změn 🙂 Je to hodně kvalitní, detailní model, ale pořád je to shortrun. Nemá smysl nějak zvlášť kritizovat věci, co jsou prostě u shortrunů běžné – prakticky vše jsem přeryl, různě upravil nebo nahradil.
Vypíchl bych jen pár věcí:
Chladič pod čumákem je bůhvíproč rozdělený a vylisovaný spolu s polovinami trupu. Samostatný díl by se lepil daleko líp.
Čelní štítek má špatný tvar, jeho strany by měly být rovnoběžné, místo toho se dolů rozšiřují do tvaru A.
Na bočních oknech překrytu chybí uprostřed tenká linka rámování, nebo alespoň naznačení dělení – okna jsou velká, nedělená, správně byla na každé straně dvě menší okna a jedno šlo odsouvat.
Všechno rámování jsem zbrousil, čelní štítek upravil do správného tvaru (alespoň částečně, úplně rovnoběžné to pořád není) a pak všechno rozleštil Tamiya pastami do původního stavu.
Anténní stožárek je příliš tlustý – to mi nějak uniklo.
S podvozkovými nohami je hodně crcání, ale to je prostě dáno tím typicky italským vidlicovým designem.
Výfuky jsou resinové, určené pro Bf 109G od Finemolds.
Na některých fotkách (zejména strojů se stejnou kamufláží) jsem si všiml jinak udělaných kanónů, s kratší kapotáží a vyčnívajícími hlavněmi. Přišlo mi to zajímavé, upravil jsem je tedy stejným způsobem.
Model je nabarvený Tamiya akrylkami. Nařezal jsem si vlastní masky, na kabinku, na spirálu na kuželu vrtule i na plátno na ovládacích plochách (tyhle masky budou později nejspíš v prodeji pod značkou Airone Hobby).
Barevná kombinace by měla být Verde Oliva Scuro a Nocciola Chiaro, tedy stejná jako třeba na obláčkových mašinách, čili velmi kontrastní. Na dobových fotkách ale zelená vypadá velmi světlá, a to i když vezmu úvahu vyšisování sluncem. XF-27, kterou běžně používám jako VOS už dost zesvětlenou, jsem tedy zesvětlil ještě víc.
Dekály od Techmodu jsou excelentní, je to patrně to nejlepší, co dnes existuje. Není ale lehké s nimi pracovat, jsou extrémně tenké a okamžitě se shrnují.
Co se týče výše zmíněných úprav výsostných znaků:
Pozor, Sword to má v návodu ke všem obtiskovým variantám blbě! Italské vlajky na trupu a kýlovce by měly být vždy otočené zelenou dopředu!
Já jsem byl upozorněn až když jsem měl model hotový, na pravé straně jsem tedy vlajky přestříkával. Nakonec i na levé, tam sice bylo pořadí barev správné, ale potřeboval jsem sladit odstíny.
Co se týče fasces na křídle, ty jsou ovšem správně! I když standardně byly nastříkané zrcadlově, tedy že sekera blíž koncovému oblouku směřovala vždy dopředu. Minimálně na fotkách výše zmíněného kořistního stroje je ale vidět, že levá sekera směřuje vždy dopředu, na všech čtyřech znacích. Dá se tedy předpokládat, že to tak bylo i na tomto stroji (s ohledem na stejnou kamufláž byl zřejmě ze stejné série).
A to je vše přátelé. Jako vždycky uvítám jakoukoliv konstruktivní kritiku a komentáře ohledně historické správnosti. Neříkám, že se kritikou budu vždy řídit, ale minimálně si ji rád poslechnu – na kecy typu „neřeším každou krytku“ nehraju 🙂
