Macchi C.202 Folgore 1/72 Hasegawa

Macchi C.202 Folgore (Blesk) je patrně nejslavnější italská stíhačka druhé světové války, první, která skutečně dokázala držet krok se svými protivníky. V rámci vyváženého zpravodajství nutno dodat, že to bylo hlavně díky německému motoru, prakticky stejném, jako měl i Messerschmitt Bf 109. Přesto Italům nelze upřít kvalitu konstrukce, Folgore bylo údajně velmi obratné a zároveň dostatečně robustní. Nevýhodou byla, jako skoro u všech italských letadel, slabá výzbroj tvořená pouze dvěma (výjimečně čtyřmi) kulomety.

Předlohou byl tenhle konkrétní stroj od 51° Stormo, 153° Gruppo „Asso di Bastoni“, 374ª Squadriglia. Snímek je ze Sicílie z r. 1942, konkrétní místo ani přesnou dobu neznám.

Ke stavbě jsem použil výlisky od Hasegawy v nedávném přebalu od Hobby 2000. Původně je to new tool z roku 1992 a ta léta jsou bohužel znát (přijde mi že i víc než u jiných Hasegaw z 90. let). Ovšem, novější model C.202 od Italeri je jen oplesklá tahle Hasegawa s drobnými změnami (k horšímu). Alternativa tedy žádná není.

V kokpitu nejsou žádné detaily a podvozkové šachty jsou vymyšlené (na to jsme u Hasegawy ale zvyklí), chybí i dost krytek a povrchových detailů, rytí na předku trupu je odfláklé s různě přetaženými linkami. Něco málo jsem doryl a přeryl a napíchal jehlou rychlošrouby na centroplán a dekly kulometů před kokpitem.

Venturiho trubici, komplet vrtuli i s kuželem, výfuky, sedačku, komplet podvozkové nohy s dekly a podvozkové šachty jsem si nakreslil ve Fusionu 360 a už nějakou dobu je prodávám jako 3D výtisky pod značkou Airone Hobby. Tenhle model tak slouží i jako demonstrátor vlastních výrobků.

Podvozkové šachty jsou zobrazené v pouštní úpravě (tzn. ta charakteristická díra hluboko do trupu s „klubkem hadů“ je zakrytá plechy). S šachtami bylo hodně práce, aby se do modelu vešly, je potřeba odbrousit hodně plastu a kořeny křídel byly nakonec prakticky průsvitné.😅 Ve výsledku teď mají správnou hloubku (tzn. vejdou se do nich kola). Podvozkové nohy naopak práci šetří, jsou z jednoho kusu, stačí vložit osu kola.

Největší radost mám z vrtule Piaggio P.1001, s celkem specifickým tvarem listů, který tvůrci stavebnice moc nechytli. Před časem se mi podařilo najít autentické výkresy, takže si troufám říct, že ta moje verze je v rámci možností přesná. Mimochodem, dal jsem si záležet na obroušení zadních stran vrtulových listů, které je dobře vidět i na fotce předlohy. Točící se vrtule totiž zvedala oblak písku a štěrku za sebe, proto byly listy zepředu téměř netknuté, zezadu naopak od konců oholené na kov. Taková ta klasická šablonovitá patina „trpaslíček obouchal náběžky kladívkem“ většinou neodpovídá realitě (ano, je to mé oblíbené téma 🙃).

Pár drobných detailů do kokpitu, mřížky chladičů a táhla vnitřních dvířek podvozku jsem vzal z leptů od Eduardu.

Co se kamufláže týče, vše je Tamiya, béžová (Nocciola Chiaro) je XF-59 Desert Yellow, zelená je XF-27 Black Green, šedá je obyčejná britská Medium Sea Grey (nevím z hlavy číslo).
Zelenou je potřeba dost zesvětlit, ale zase ne úplně – přece jen byl ten odstín hodně tmavý a k dalšímu zesvětlení dojde i rozprachem při retušování béžovou.

Macchi Folgore se vyráběly ve třech různých továrnách (Macchi, Breda, SAI), lišily se na první pohled kamufláží, umístěním popisek a částečně i podobou bílého kříže na směrovce. Tohle konkrétní Folgore vyrobila Breda – barva spodních ploch je vytažená vysoko na boky trupy a skvrny mají tvar různě rozvětvených améb (stroje od Macchi měly trup „obalený“ barvou horních ploch a skvrny ve tvaru kouřových obláčků).

Myslím, že jsem typický tvar, velikost a rozmístění skvrn nakonec docela trefil (byť jsem se neřídil přesně fotkou, je to spíš „volně na motivy“), každopádně, kompozice je u tohohle typu kamufláže pro mě vždycky větší výzva než jen ten čistě technický aspekt ředění barev a ovládání pistole.

Na čísla a znak Asso di Bastoni jsem použil obtisky z archu od Sky Model, ty sice na první pohled nabízí fantasticky pestrou a širokou nabídku – jde z nich udělat snad každé Macchi Folgore co existovalo – na druhý pohled ale obsahují spoustu drobných chyb a nelogičností. V tomhle případě jsou buhvíproč k dispozici jen čísla 1, 2, 3, 6, 7, 8, 9, takže tu červenou čtyřku jsem musel nastříkat přes masky.

Znak Asso di Bastoni má zase nesprávnou barvu – světlounce modrou. Arch nabízí ještě červenou a zelenou, čili je na výběr… dost možná ze tří špatných variant.🤣 Na fotce je jasně vidět tmavá barva – stejný odstín modré jako na trupových fasces? Fotku mám i v barevné verzi, kde znak opravdu je tmavě modrý, ale nevím jistě, jestli fotka není jen kolorovaná. Postupně jsem se na to tak zafixoval, že jsem to nakonec nevydržel a obtisk přebarvil tenkým štětečkem tmavší modrou.😅 Výsostné znaky a popisky jsou přímo ze stavebnice (přebal Hobby 2000), tzn. Cartograf, perfektní po všech stránkách. Je super, že na aršíku jsou savojské znaky zvlášť – bílé kříže jsem nastříkal.

Model jsem měl rozestavěný asi dva roky – v podstatě jsem jen zapracoval podvozkovou šachtu do křídla a vlepil nové výfuky do polovin trupu (abych věděl co prodávám), a pak ho odložil. Teď jsem celý zbytek stavby došturmoval asi za měsíc, abych mohl Folgore vzít do Mošoně na soutěž. Místy je ten spěch znát (jakoukoliv kritiku uvítám, klidně do mě). Ale povedlo se a model v mistrovské kategorii získal zlato. Dílčí útrapy stavby se úspěšným výsledkem jako vždycky spláchly a teď se těším, až si postavím i C.205 Veltro (opět s využitím tištěné šachty, podvozku, vrtule apod.).