Nakadžima Ki-43-I Hajabusa (Oscar) 1/72 FineMolds

Zde je můj poslední dokončený model, Nakadžima Ki-43 Oscar, jedna z nejpočetnějších japonských druhoválečných stíhaček, v podstatě pozemní ekvivalent známějšího A6M Zero, se kterým si ho lidé taky občas pletou, i když vypadá úplně jinak. 🙂

Zhruba před rokem a půl jsem tuhle obskurní stavebnici dostal jako dárek. Je to new tool z roku 2019 od FineMolds, ale pokud vím, výrobce ty výlisky dosud vydal jen v tomto jednom přebalu, s dekály z nějakého pomateného anime o školačkách-stíhačkách či co. Tím pádem mám pocit, že většina normálních modelářů, minimálně mimo Japonsko, ani netuší že ta stavebnice existuje.

Předlohu jsem si tedy musel najít a vybrat sám. Chtěl jsem něco s ne tak komplikovaným markingem (abych si mohl sám nařezat masky), co nebude nudné (celozelené nebo celostříbrné letadlo), ale zase abych na tom nenechal ruce (typu zelené skvrnky na kovovém podkladu), protože ty si šetřím na Italy. 🙂 Nakonec jsem našel tento stroj od 64. Sentai z Malajsie roku 1942. Mimochodem, až při psaní tohohle článku jsem si uvědomil, že předloha na fotce vůbec nemá anténní stožárek (řekněme že ho měla a vymazal ho cenzor, jo? :-))

Co se stavebnice týče, je to ten nejvyšší současný standard, hlavní díly perfektně pasujou, detaily vypadají skvěle. Všechno je velmi jemné a delikátní, někdy až moc – odtokovka spodní poloviny křídla je tak tenká, že už v krabici byla na dvou místech prasklá, což jsem musel opatrně tmelit a brousit. Ostruhové kolečko se dokonce prohýbá i vlastní nevelkou vahou modelu. Skutečná Ki-43 ale bylo taky takové křehoučké letadlo, tak je to tak asi správně. 😀

Rytí je narozdíl od většiny starších japonských stavebnic dostatečně hluboké a povrch je posetý nýty. Nejsou příliš výrazné a na kamuflovaném povrchu vypadají dobře, na NMF by to už asi bylo moc (nejsem úplným příznivcem takového toho komplet perforovaného povrchu, kdy se nýtové řady slévají v celá nýtová pole ;-)).

Drobné díly mají dost velkou toleranci (asi kvůli začátečníkům, co na to kydají vrstvy barvy a lepidla), takže třeba podvozkové nohy nebo osa vrtule se dost viklají, chtělo si to s tím pohrát.

Všechno je čistá krabička, kromě přídavných nádrží, ty jsem si vymodeloval a vytiskl sám, jsou k dispozici zde na Printables.com, spolu s maskami na výsostné znaky, podvozkové šachty a šipku na směrovce.

Nejkurióznější částí stavebnice je bezesporu rámování kabiny – to je totiž vylisované zvlášť z normálního plastu a musí se nalepit na čiré díly. Pasuje to dobře, ale přesto byla trochu piplačka nalepit to čistě – Herkulesem mi to nešlo, tak jsem to nakonec udělal extrathinem a la Přemek Odvaha. Hlavní potíž byla v tom, že jsem díly ucvakl moc krátké (bylo jaksi těžké poznat, kde končí vtok a začíná díl), takže mi pak svislé rámy nedosáhly k obvodovému rámu dole. Opatrně jsem mezery tmelil kapičkami surfu a brousil – přišel jsem tím bohužel o jednu z hlavních výhod tohohle neobvyklého řešení, tedy že jsem nakonec stejně musel kabinku vymaskovat. 🙁

Co se barev týče, nejdřív jsem myslel, že kamufláž má být zelená/rezavě hnědá. Protože o Japoncích nevím skoro nic, kontaktoval jsem Nicka Millmana, co provozuje blog Aviation of Japan. Nick mi dal vyčerpávající informace o hlavních barvách kamufláže, i o zbarvení drobností (vrtule, šachty, kokpit…). Opravdu se vyplatí oslovit radši jednoho experta místo naslouchání „hlasu lidu“ na různých fórech nebo na FB (hlavně pokud máte kliku na tak úžasně ochotného člověka jako je Nick).

Podle tohoto vzorku si myslím, že tu tmavší modrozelenou jsem trefil poměrně přesně, světlejší zelená je o poznání teplejší/jásavější, ale s tím dokážu žít. Jednou jsem kamufláž už přestříkával, na první pokus mi ta světlejší barva vyšla někam do olive drab, takže to pak celé vypadalo jako britské námořní schéma 😀

Mimochodem, nejsem si jistý, jak má vypadat předěl kamufláže na cowlingu, já ho udělal celý tmavý, kromě chladiče dole, zde je vidět, že je tam široký pruh v barvě spodku (na fotce je ovšem jiný stroj).

Všechny barvy jsou akrylky Tamiya (kromě Gunze Supermetallic stříbrné), ale odstíny jsou míchané (a dávno netuším jak a z čeho všeho).

Co se obouchání týče, je to kombinace šedé Vallejo barvy na tenkém štětečku a stříbrné pastelky. Snažil jsem se o celkem nízkou intenzitu (na poměry Japonců), aby to nevypadalo jako posrané od holubů, což se při 1/72 patině často stává i těm nejlepším. Jak to dopadlo, posuďte sami.

Jako vždycky, klidně komentujte a kritizujte co hrdlo ráčí.