Fokker D.VII OAW 1/72 Eduard „Jasta13 & Jasta19“
V mém posledním příspěvku s dvěma Fokkery D.VII jsem slíbil, že se k tématu vrátím, a protože článek jsem napsal už před časem, podařilo se mi v mezičase dokončit další dva Fokkery. Proto dnes přidávám pokračování, tentokrát to budou stroje od Jasta 13 a 19.
V poslední době se tady u nás na blogu objevil takový nešvar 😊 Nazval bych to budování monotématických kolekcí. Krásným příkladem je Dušanova sbírka Avií a Davidovo předsevzetí postavit kolekci všech uživatelů L-39. Nemohu jinak, než se připojit se svým plánem postavit velkou sbírku Fokkerů D.VII. Typu, který mě naprosto uchvátil a můj kitník se zaplnil modely tohoto krásného stroje a knihovna se pomalu plní publikacemi.
Takže tady máme další dva kousky ze stavebnice Fokker D.VII OAW od Eduardu.
Prvním je stroj Franze Büchnera od Jasty 13.
Franz Büchner (1898–1920) patřil mezi nejúspěšnější německé stíhací piloty první světové války a se svými 40 potvrzenými vítězstvími byl nejúspěšnějším saským stíhačem. Narodil se 2. ledna 1898 v Lipsku a do armády vstoupil již v šestnácti letech jako dobrovolník. Sloužil u 7. saského pěšího pluku č. 106 a bojoval na východní i západní frontě. V dubnu 1916 byl u Verdunu vážně zraněn střepinou a následně přešel k letectvu, kde nejprve působil jako pozorovatel u dělostřelecké letecké jednotky FFA 270.
V březnu 1917 se stal stíhacím pilotem a byl přidělen k Jasta 9, kde v srpnu získal své první vzdušné vítězství. V září téhož roku přešel k Jasta 13, s níž spojil prakticky celou svou další stíhací kariéru. V červnu 1918 se stal velitelem této jednotky, a právě v tomto období začal naplno využívat své schopnosti. Po příchodu Fokkeru D.VII dosáhl mimořádné série vítězství – jen v září 1918 si připsal 17 sestřelů. Celkem během války dosáhl 40 potvrzených vítězství, přičemž naprostou většinu z nich získal právě na Fokkeru D.VII. Za své bojové úspěchy obdržel mimo jiné saský Vojenský řád sv. Jindřicha a 25. října 1918 také nejvyšší německé vojenské vyznamenání, Pour le Mérite. Válku přežil, avšak jeho život skončil již 18. března 1920, kdy byl během bojového letu nad Lipskem zasažen pozemní palbou v průběhu nepokojů spojených s Kappovým pučem. Pokud vás zajímá víc ze života a vojenské kariéry tohoto více než zajímavého pilota doporučuji článek v časopisu Over the Front č.2 ročník 33 z léta 2018 od Hannese Tägera, případně knihu z řady Blue Max Man číslo23, nakladatelství Aeronaut.
Model zobrazuje podobu posledního Büchnerova stroje (létal na několika D.VII), na kterém dosáhl poslední sestřely a uzavřel také svoje skóre. Je známá jeho podoba z několika fotografií pořízeným během oslav 40 sestřelu a také po válce, kdy stroj ukořistili spojenci. S pomocí fotek jsem doplnil několik detailů, jako signální pistole a rakety, odvětrávací otvory na spodní části trupu pod motorem, a také mířidla, která lze „vyčíst“ z jedné fotografie. Na obou modelech jsem použil nový doplněk od HGW, šití na spodní straně trupu.
Wilhelm Leusch (1892–1921) patřil mezi německá stíhací esa první světové války a během své kariéry dosáhl pěti potvrzených vzdušných vítězství. Narodil se 15. října 1892 v Neussu v Severním Porýní-Vestfálsku a do německého letectva vstoupil v říjnu 1914.
Zpočátku létal na dvoumístných průzkumných letounech a v roce 1916 byl převelen ke stíhací jednotce Jasta 13. V dubnu 1917 přešel k Jasta 19, se kterou spojil většinu své další bojové kariéry. První vítězství získal 12. května 1917, kdy sestřelil francouzský SPAD, druhé pak v červnu 1918. Další tři vítězství získal během posledních týdnů války – v říjnu sestřelil americký pozorovací balon a francouzské letouny SPAD S.XIII a Breguet 14. Po těžkém zranění dosavadního velitele Jasta 19, Oliviera von Beaulieu-Marconnay, převzal Leusch 18. října 1918 velení jednotky a v této funkci setrval až do příměří. Právě v tomto období létal na Fokkeru D.VII (OAW) s charakteristickým tmavě modrým trupem, žlutou přídí a osobním označením v podobě draka na bocích trupu. Přestože válku přežil, jeho život skončil tragicky již 14. srpna 1921, kdy zahynul při havárii kluzáku.
Leuschův Fokker má typické zbarvení Jasta 19 – modrý trup se žlutou přídí a pětibarevný lozenge potah křídel. Jeho nejvýraznějším prvkem byl ovšem bílý drak na boku trupu, který představoval Leuschův osobní symbol. Zajímavé je, že předlohou pro tohoto draka byla reklama německé firmy Unterberg & Helmle, výrobce zapalovacích zařízení pro spalovací motory. Je zdokumentováno několik podob tohoto stroje, lišící se v detailech jako např. barva pohyblivých částí výškovky, zpětné zrcátko, pravděpodobná montáž optického zaměřovače atd. Nejasná je otázka výskytu emblému draka na pravé straně trupu a také jeho případná orientace. To vše zůstává otevřené minimálně do doby, než se objeví doposud neznámé fotografie stroje. Je tedy na každém modeláři, aby ztvárnil jeho nejpravděpodobnější vzhled. To se ostatně netýká jen Leuschova stroje a rozhodně to není problém jen u letadel z první světové války. Bohužel, příliš často nám nedostatek podkladů nechává velký prostor pro odvážné teorie a domněnky. Typickým příkladem je tolik diskutovaný Udetův Fokker „Du doch nicht“.
Přes všechny možné nedostatky a rozdíly oproti reálným strojům, na kterých létali Büchner a Leusch, jsem rád, že mám oba modely ve své sbírce a v mých očích slouží jako vyjádření obdivu pro jejich odvahu, um a odhodlání, které prokázali během své služby za Velké války.
Za zajímavou diskuzi a podklady k oběma strojům děkuji Christianu Smekensovi z Gothaforce!
