Aero A-200 1/72 KP

Pro IV. ročník závodu Challenge de Tourisme International v roce 1934 přijala továrna Aero výzvu
ke konstrukci a stavbě soutěžního turistického letounu. Požadavek byl vypsán s šibeničním termínem
a jiný než výrobce než Aero se k realizaci nepřihlásil.
Tak Aero podalo 27.10.1933 na Ministerstvo veřejných prací návrh na dvě podoby stroje s termínem dodání 30.6.1934. Start soutěže byl 13.9.1934. Jeden byl vzpěrový hornoplošník a druhý samonosný dolnoplošník. Vybrán byl (jak vidíte) dolnoplošník s motorem Walter Bora s výkonem 149 kW. Postaveny byly dva stroje: OK-AMA a OK_AMB. V závodě letouny obsadily 4. a 10. místo.

Stavebnice je vytvořena 3D tiskem firmou ViZi Models na základě 3D modelu od Roberta Blaschkeho.
Tištěné díly se z podpůrné konstrukce vyštípaly celkem dobře, až na motor. Ten má namodelovánu i konstrukci sběračů výfuků. Ta je tak jemná, že se mě nepodařilo ji vysochat bez poškození a musel pak pomoct vteřiňák.
Povrch modelu má celkem znatelný rastr. Pomohlo přebroušení jemným smirkem, nástřik surfarceru a opětovné přebroušení.
Výškovka má vytištěnou silnou odtokovou hranu. Tady se vyplatí ji ztenčit. Tím se sice přijde o žebrování, ale to se dá doplnit dle zvyklostí každého z nás. Já nalepil plastové nitě a sbrousil je.
Interiér kokpitu je vytištěn v kuse a pěkně do modelu pasuje. Protože jsem jej chtěl mít otevřený, tak jsem udělal znovu konstrukci za předními sedadly a doplnil na ni síťované kapsy.

Obtiskový arch bohužel neobsahuje přístrojovou desku. A přístrojové vybavení bylo bohaté.
Já jsem si udělal novou z 0,2mm destičky, kam jsem přístroje naznačil vyvrtanými otvory. Ale obtisk by byl lepší. Přístrojová deska ve stavebnici má vytištěny obrysy „budíků“, takže by i šlo zvýraznit obruby a zasklít je lakem.
Trup má velmi silné stěny a tak doporučuji alespoň ty za kabinou ztenčit – je to vidět.
Podvozek měl originální stroj subtilní, protože moc nevážil (560 kg). Stejně tenké nohy jsou i ve stavebnici.
To je pohledově fajn, ale pevnostně je to slabé místo modelu. Rozhodl jsem se nohy vyztužit dráty.
A po pádu jedné nohy na zem jsem i musel, protože praskla kousek nad „bačkorou“.
Rozlomil jsem i druhou nohu, vyvrtal do nich otvory a zalepil vteřiňákem dráty. Vřele tuto úpravu doporučuji.
Kabina je vytažena z acetátové folie a výrobce dal do stavebnice pro jistotu rovnou 4. Dvě s rámy a dvě bez nich. Já ji udělal otevřenou, kdy jsem dvě pravé celuloidové části spustil do trupu.
Z vytažených tyčinek jsem udělal vnitřní konstrukci kabiny a vteřiňákem ji zalepil. Po spuštění okýnek je totiž dovnitř excelentně vidět.
Motor jsem musel do krytu trošku dopasovat, ale nic strašného. Na vnější straně krytu jsou naznačené otvory na výfuky.
Pozor – AMA a AMB neměly ten první ve shodné výšce a krycí plechy pak mají odlišné umístěné spáry.
V čele motoru je vytištěna spirála olejového chladiče. Rozhodl jsem se ji odstranit a nahradit olověným drátkem. Nakonec jsem to vysochal, ale výsledek neodpovídá vynaložené práci. Měl jsem použít tu vytištěnou verzi.
Výrazným prvkem letadla je mechanizace křídla. Model má křídla ve stavu, kdy je vše zataženo a spáry naznačují umístění klapek, křidélek a slotů.
Tohle éro si přímo říká o to vše rozevřít, tak jak to je na fotografii z Národní letecké výstavy 1937.
Tak jsem se do toho pustil. Žiletkovou pilkou jsem odřízl klapky a křidélka. Řeže se šikmo a musí se dávat hodně pozor.

Na řez jsem nalepil destičku a vybrousil zaoblení. Do křídla jsem naopak vyškrábal zahloubení.
Řezáním jsem přišel o jejich držáky a z destiček je vybrousil znovu. Měděným drátem pak napojil klapky i křidélka zase ke křídlu.
Díky tomu si můžu dodatečně upravit výchylky (klapka 40°, křidélka 15°).

Slot na náběžné hraně nejde odříznout, materiál se musí odbrousit. Slot je z destičky vybroušené do profilu. Pod něj na vnějších částech je doplněný interceptor v zasunuté poloze.
Aby bylo možné napojit výztužné dráty sklopného křídla na trup, tak je potřeba prodloužit trubku,
která je součástí přístrojové desky, až za prosklení.
Obtisky jsou fajn, akorát tenké.

Já si vybral stroj OK_AMB, protože jsem na něj chtěl skákajícího žabáka.
Probíhá a určitě bude i nadále probíhat diskuze ohledně barvy strojů. Propozice soutěže předepsala československým strojům světle zelenou barvu. Pan Pavel Kučera píše v knize o Aeru o až „rosničkové“. A tak jsem si ji namíchal z barev Humbrol 36 a 149.
Interiér je v kombinaci béžové a hnědé barvy, kterou měly tehdejší luxusní auta Aero.

Barvy jsou použité Humbrol a laky Tamiya.
Barveno štětcem.