Author: Dušan Vrážel

Na konci třicátých let vzniklo pod taktovkou konstruktéra Jaroslava Lonka speciální kurýrní letadlo, které díky svým vlastnostem mělo přezdívku „Baťova stíhačka“. Se slabým motorem Minor létalo až 350 km/hod a bylo málo pilotů (víme o dvou), kteří by si troufli jej pilotovat. Shodou náhod se nám prototyp dochoval až do dnešních dnů.

V roce 1938 vznikla evolucí z akrobatické Avie Ba-122 nová Ba-222.1. Podobný stroj už v Avii postavili v roce 1937 s NACA krytem motoru Rk-17 a upraveným trupem. Ale neosvědčil se. Proto vznikl tento nový typ, který už NACA kryt nemá.

V roce 1923 proběhla soutěž na nový stíhací letoun. Vyhrála Avia s BH-8 a po zapracování požadovaných změn vznikla BH-17, která se stavěla v sérii. Model je vytvořen 3D tiskem.

Ve třicátých letech se továrna Avia po úspěchu s cvičnou B-22 zaměřila na cvičné a akrobatické speciály. Česká armáda si objednala sérii Bš-122 pro kondiční lety a výcvik pilotů. Továrna v roce 1937 vzala dva stroje tohoto typu a upravila je na nové verze B-322 a Bš-322. Hlavní změnou u Bš-322 byla instalace motoru Avia Rk-17 a doplněny byly i kapoty kol.

Už když staré Kovozávody Prostějov vydaly model tohoto stroje, tak jsem jako kluk neodolal a postavil jej. Později jsem zjistil jeho vliv na historii vzniku státu Izrael a rozhodl se, že si jeden takový stroj postavím. No a když model vydal Eduard ještě s možností postavit odkrytovaný motor, tak jsem vše potřebné zakoupil a tady je výsledek.

V roce 1924 postavila továrna Avia jednosedadlový speciál BH-9 pro rekordní lety. Stroj byl ve vojenské správě a vojenskými znaky a pro ty nejznámější přelety získal civilní imatrikulaci L_BONG, která byla nanesena přes vojenskou. V příspěvku popisuji úskalí stavby ze stavebnice KP a potřebné úpravy modelu.

Továrna Aero zorganizovala v roce 1926 předváděcí let po Evropě a Africe, kde jako svou prezentaci předváděla svůj nejnovější výrovek Ab-11. Pro let byl vybrán stroj výrobního čísla 17, který dostal civilní imatrikulaci L_BUCD a světle modrý nátěr. Stavebnici vydalo Special Hobby.

L-29A je akrobatická verze známého dvoumístného cvičného letounu Aero L-29 Delfín.
Původně byla značená jako L-429 a vznikla v roce 1967 v Aero Vodochody v počtu pouhých dvou kusů.
Letoun byl určen pro plánované akrobatické soutěže proudových letadel a prošel značným „odtučněním“. Díky tomu se agilitou vyrovnal pístovým akrobatickým speciálům. Dne s jej můžete vidět v leteckém muzeu v Kunovicích.

Pro IV. ročník závodu Challenge de Tourisme International v roce 1934 připravila továrna Aero speciální turistický letoun A-200. Šlo o stroj speciálně přizpůsobený pro snadný start a přistání na krátkých a neupravených plochách, který je jednoduše složitelný pro přepravu za autem. Tomu byla obětována rychlost volbou slabšího motoru Walter Bora.

V roce 1929 byl do VLÚS (Vojenský letecký ústav studijní) předán letoun Š-20.103 ze čtvrté výrobní série k sadě zkoušek. Sloužil pro celou řadu testů, třeba i s lyžovým podvozkem. Tento konkrétní stroj byl také upraven na „fotoletoun“, kdy ve spodní části trupu byl udělán výřez na fotokomoru, která částečně přesahovala ven.

V roce 1926 pořádala armáda ČR komplexní manévry. Jejich součástí bylo i cvičení leteckých sil na Moravě.
Tam proti sobě stálo severní „modré“ uskupení Olomouckého LP2 a jižní „červené“ uskupení Pražské LP1.
Modří měli ve výzbroji Šmolíkovy Š-20, a právě letoun této skupiny jsem se rozhodl postavit.
Vybral jsem si stroj Š-20.57 evidenčního čísla E1 od 33.letky LP2.
Pilotoval jej svobodník Rudolf Škuta, který ale bohužel 26.8.1929 po startu z polního letiště Mankovice havaroval v mlze na kopci Dušná.

Praga E-114 bylo vynikající sportovní letadlo, které bylo před i po druhé světové válce hojně rozšířeno v našich aeroklubech. Má na svém kontě několik rekordů a hlavně spoustu vycvičených pilotů.
V továrně Praga jej v roce 1934 navrhnul Ing. Jaroslav Šlechta jako celodřevěný hornoplošník a takovým jeho trademark bylo atypické vyklápění horní části kabiny pro usnadnění nástupu.

V roce 1916 zadalo francouzské vojenské letectvo požadavek na nový průzkumný a lehký bombardovací letoun.
Emil Salmson na něj reagoval návrhem stroje Salmson2. Ten v soutěži uspěl a po vychytání much byl od roku 1917 vyráběn ve dvou verzích: 2A2 jako průzkumný a 2B2 jako bombardovací. Do našeho letectva se dostalo v roce 1919 49 strojů vyrobených v licenci firmou Latécoere a vyřazeny byly v roce 1923.