Messerschmitt Bf 109F-2 1/72 Zvezda

S prvním sněhem ruské zimy 1941-42 se na bojišti objevil nový typ kamufláže Luftwaffe. Bíle zbarvená Bf-109 F2 jednotky I/JG-54 je jedním z typických příkladů. Na stroji létal Hptm. Hans Philip z letiště Krasnogvardeisk. V této době mělo toto letecké eso ve funkci Gruppencommander na kontě 93 sestřelů, jak vidno ze směrovky jeho stroje.

Ke stavbě modelu mně vedly dvě události. Nedávno kamarád postavil bíle zbarvený Fw 190. Komentoval jsem to tehdy poněkud kriticky a uvědomil si, že sám moc zkušeností s tímto typem kamufláže nemám a tudíž by bylo dobré ukázat také nějaký výsledek. V literatuře toho o přesném odstínu bílé kamuflážní barvy nenajdeme. Na rozdíl od věčné diskuze nad tím jak vypadal odstín RLM 83, tady je bílá prostě bílá. Jednoduchost výběru odstínu vyvažuje složitost znázornění této kamufláže. Druhá událost která nastala se dá popsat slovy „hurá, konečně u nás nasněžilo“. A tak mi do oka padla starší a jednoduchá stavebnice Bf 109 od Zvezdy. Ambice dokončit model za sněhové pokrývky venku vzala rychle za své při prvním oteplení. Ačkoliv všude bláto, držel jsem se tématu a měl více času přemýšlet jak na to. Výchozím bodem byly starší stavby bílé Štuky, Bf 109 a Do 17. Nyní jsem se rozhodl vyzkoušet postup s odíráním barvy přípravkem od AMMO mig-chipping fluid. Podle mého názoru základem všeho je dodržet postup tak jako ve skutečnosti. To znamená model nabarvit původní kamufláží a v mém případě i odekálovat.

Po nanesení přípravku AMMO na kořeny křídel, náběžné hrany a nos letounu jsem nastříkal bílou. Do bílé Tamiye jsem přidal taktéž malinko přípravku, aby barva lépe „pustila“. Zcela nepochopitelně jsem zvolil barvu X-2 lesk, nikoliv logičtější matnou XF-2. Zřejmě jsem to popletl během čtení nějakých článků o bílé kamufláži na internetu.

Ihned po nástřiku jsem patřičná místa „odřel“. Z výsledku jsem byl nadšený.

Ovšem jen do chvíle než jsem zajel za sněhem na běžky. Takový Messerschmitt by na tomto poli na fotce nebyl příliš odřený.

Uvědomil jsem si, že většina fotek zobrazuje většinou stroje čistě bílé, stejně jako dobová fotka konkrétní předlohy. Zřejmě kvůli sněhu a mrazu nebylo v prostředí tolik příležitostí, aby se letadlo nějak obouchalo, odřelo apod. To přišlo až po delším provozu. A tak jsem strávil dva večery laděním a retušováním odřenin. Ačkoliv se bílá retušuje velice dobře, zjistil jsem, že použití přípravku na odírání není vhodné. Na povrchu jsou stále vidět původní hranice sloupnuté barvy. I v reálu je spíše vidět ošoupání povrchu, nikoliv odření. Snažil jsem se tedy alespoň docíllit stavu kdy jsou odřené a ošoupané opravdu jen ty nejexponovanější místa. Ale i tento stav nepovažuji za uspokojivý.

Když zhodnotím a porovnám modely co mám s bílou kamufláží, řekl bych, že tímto modelem jsem si definitivně potvrdil rčení „méně někdy znamená více“, neboť předchozí modely se mi zdají o něco povedenější. Výjimka je Štuka, kterou mám zdokumentovanou již se značně opotřebeným nátěrem. Doufám, že veškeré tyto zkušenosti zhodnotím při reparátu. Jako další zřejmě příjde na řadu nějaký ruský Mig-3 či Lavočkin. Jenže ruské stroje díky méně kvalitní bílé barvě nebyly tolik čisté… no a kolotoč složitostí s bílou kamufláží se bude opakovat 🙂

Málem bych zapomněl zmínit něco ke stavbě modelu. 9,5 hodiny hrubá stavba, zbytek do celkem 30 hodin je kamufláž, dekály a dodělávky. Dekály jsou kvalitní Techmody, s výhradou ohledně tvaru zeleného srdce, které malinko neodpovídá realitě. Svastika je ze zbytků jiného aršíku a to, že nemá příliš zdařilý soutisk, jsem si všimnul až z fotek.

Propadliny na trupu, které jsem tmelil, a další různé detaily na předělání, které jsem nepředělal, posunují tento model mimo dnešní špičku. Nicméně u Bf 109F nemáme příliš na výběr. Model tradičního výrobce obsahuje tradiční nepřesnosti a problémy, velice vydařený Finemolds není nyní příliš dostupný a levný. Eduardí stavebnice je pro jistotu v nedohlednu. Mám doma koupenou ještě jednu Zvezdu a upřímně nevím co s ní…