Lockheed F-104G Starfighter 1/72 Hasegawa

F-104G Starfighter byl jednou z nejrozšířenějších stíhaček NATO v 70. letech. Byl licenčně vyráběn v několika státech a nejpočetněji zastoupen v německé Luftwaffe. Já si ovšem vybral letoun sloužící v holandské Koninklijke Luchtmacht (KLu). Holandsko disponovalo celkem 139 stroji převážně z domácí licenční výroby. Jejich služba byla poměrně nudná, ale našel jsem přeci jen jednu zajímavost. Tou byla účast 322. perutě na protiteroristické operaci. V roce 1977 se molučtí teroristé zmocnili vlaku, který zastavili na trati v polích. Po několikadenním vyjednávání se nizozemská vláda rozhodla rukojmí ve vlaku vysvobodit. Šest F-104 se zapnutým přídavným spalováním se prohánělo nad vlakem a způsobený hluk umožnil námořní pěchotě střelbu a nakonec útok na vlak, při kterém zemřely dva rukojmí a šest teroristů. V následujícím odkaze lze najít popis celé události i se všemi souvislostmi: Dutch_train_hijacking

Stroj D8319 sloužil u sloučených perutí 322/323. První jmenovaná peruť má tradici z dob druhé světové války, jako 322. peruť RAF složená z pilotů holandské národnosti. 322/323 byly dislokovány na základně Leeuwarden a byly určeny pro čistě stíhací mise.

Hasegawa nebo Revell: to byla počáteční otázka, se kterou jsem vstupoval do skupinové stavby nazvané Century Series. Stavíme totiž americké letouny řady „sto“. Nejdříve jsem měl vybraný Revell a to zejména z důvodu, že se mi zdál lepší a novější. Nakonec jsem pořídil i Hasegawu, protože nabízí obě verze trysek, jak pro dřívější, tak pozdější variantu Géčka s jinými motory. (Zrovna holandská kamufláž v Revellu není co se týče trysek správně). Když jsem v klidu domova porovnal obě stavebnice v rámečccích, zjistil jsem že Hasegawa vůbec není marná, ba naopak, zdála se mi o malinko lepší jak v detailech, tak například tím, že obsahuje dělenou kabinu. Velice pěkné aršíky pro německé a italské stroje jsou dalším bonusem. I když stáří stavebnice je znát na některých dílech, tak jsem se přeci jen rozhodl stavět Hasegawu.

Jakmile jsem zahájil stavbu, musela se moje dílna proměnit v bermudský trojúhelník. Tolik dílů jsem z modelu nikdy předtím neztratil. Nejdříve to byla řídící páka, potom poměrně velký kousek části potrubí podvozkové nohy a nakonec i drobný díl AoA čidla. Vše jsem po marném hledání nakonec nahradil. Stavba samotná šla vcelku dobře. Jen je potřeba si pohlídat lepení sestavy sacího kanálu k trupu. Podle fotek jsem se snažil znázornit správně antény a drobnosti na trupu. Poziční světla jsem nelepil, ale zalil lesklým lakem a nakonec transparentní barvou daného světla. Dalo by se říct stavba na dva večery, kdybych se ovšem nezamotal do tisíce drobných stavebních krůčků jako byly různé retuše, dodělávky, oprava rytí, náprava opraveného rytí, oprava barvy po opravě rytí a následně znovu i po nápravě rytí. Dále pak pruhy na pitotce, nástřik tenké linky těsnění překrytu, dobarvování a znázornění poziček na konci křídla, znovu otevření a vyčištění kabinky zevnitř…uff, je někdo kdo to dočetl až sem? 🙂 Jestli ano, nebudu vás čtenáře dále trápit popisem, který většina moc dobře zná. Na závěr tedy dodám, že jednoho dne nastal ten toužebný tisící krok vložení modelu do vitríny a radost nad dokončeným modelem.