MiG-17F 1/72 Airfix

   Mig-17F jsem koupil jako horkou novinku v lednu roku 2020. V naprosté většině si kupuji model z důvodu, že ho prostě chci. Ale v tomto případě to bylo jinak. Už jak se objevily první rendery modelu, následované fotkami výlisků, tak se na Modelforu probudili různí znalci i rádobyznalci a na modelu nezůstala nit suchá – křídlo nemá ostrou náběžnou hranu, ale zakulacenou, vrchní strana plůtků na křídle není zaoblená podle profilu křídla, hnusné rytí. A když tam jistý znalec Migů napsal, že model je tak špatný, že by se styděl ho postavit do poličky vedle Migu-15 od Eduardu, bylo rozhodnuto, že si ten model postavím. Já měl prostě pořád pocit, že ten model bude vypadat ve finále pěkně a přitom nedá moc práce.

   Ač to u mě není zvykem a koupené modely nechávám uležet, sedmnácka šla hned na stůl. Přikoupil jsem masky na čiré díly, lepty, resinová kolečka, sedačku, kovové hlavně a pitotky. Ne proto, že by model bez doplňků vypadal špatně, ale proto, že já tohle dělám u naprosté většiny modelů. Detaily dělají model a tohle je cesta, jak si ulehčit stavbu a ušetřit čas.

   Stavbu jsem začal klasicky kokpitem, kde jsem použil téměř všechny lepty do něj určené. Abych posléze zjistil, že to nebylo potřeba a pokud bych použil obtisky, bude ve finále výsledek stejný. Naopak lepty hodně pomohly prostoru v odsuvném překrytu kokpitu a přední podvozkové šachtě. Doplnil jsem ještě nějaké rozvody na bocích kokpitu a pod čelním štítkem a mohl jsem zavírat trup.

   U hrubé stavby všechno pasovalo bez problémů. Až na dvě místa. Prvním je čelní prstenec sacáku, který je potřeba slícovat v horní části a dotmelit dvě spáry dole u příďové šachty. Druhým je spoj křídla-trup u náběžné hrany, kde vznikne spára. Oba problémy vyřešil vteřiňák a narytí odpovídajících linek. Následovalo protažení paneláže na celém modelu. Nebylo nutné, ale dělám to téměř na každém modelu. V prostoru pod brzdícími štíty a v podvozkových šachtách jsou vylisované rozvody, které jsem zvýraznil olověným drátkem. Tím byla hrubá stavba u konce.

   Co je potřeba opravdu nahradit, tak jsou přídavné nádrže. Ty vypadají prostě divně, naštěstí je náhrada jednoduchá. Použít je z MiGu-15 od Eduardu. Stejně tak je nutné vyměnit sedačku. MiG-17F používal sedačku KK-2, ale ve stavebnici je starší typ KK-1. Já použil resinovou KK-2 od Pavly. 

   Po zamaskování kokpitu jsem nastříkal povrch surfem ve spreji a onýtoval tzv. Honzíkovou cestou, což znamená nýtování do surfu na hotovém modelu, či hotových podsestavách. Pak už stačilo jen povrch přebrousit a šel jsem na barvy.

   Kamufláž jsem měl od počátku jasnou. MiG-17F severovietnamského letectva s červeným číslem 3020 a sestřely na přídi, který údajně pilotoval legendární plk. Thomb. Ačkoliv je plk. Thomb fiktivní postavou a na tento Mig existuje jedna fotka, legendy se mají udržovat při životě. A kdo někdy četl knihu Jeden den dlouhé války, kterou u nás vydalo nakladatelství Revi a která má na obálce nádhernou kresbu souboje F-4J „Showtime 100“ a MiGu-17F „červená 3020“, ten mi to nemůže mít za zlé.

   U letadel severního Vietnamu z doby Vietnamské války je jedna velká výhoda. Prakticky na ně nejsou žádné fotky. A když už jsou, tak jen jeden pohled, nebo jen část letadla. Tudíž jsem nic neřešil a jel přesně podle návodu. Spodní plochy křídel a VOP jsou v barvě kovu (Gunze Supermetalic), dva odstíny zelené jsou mé oblíbené Gunze H. Rozmezí kov – barva je od ruky, nic jsem nemaskoval. Barvy jsem různě stínoval, ztmavoval, zesvětloval, dokud se mi povrch nelíbil. Stejně tak spodní plochy. Olétání a ošoupání na kov je stříbrná syntetika. Vše pak přelakováno lesklým lakem Super Clear III. Obtisky jsou vytisknuté u Cartografu a perfektně sedly, krásně reagujíc na obtiskové vodičky Microscale. Finální lak je Vallejo Satin. Pak už jen nějaké ty stečeniny pomocí olejovek, ušmudlání a očouzení povrchu.

   Výsledkem je hezký model krásného letounu, který sice má tvarové chyby, ale mě osobně to nijak neuráží a model si s nejlepším svědomím postavím do poličky vedle Migu-15 od Eduardu.

   A když už jsem zmiňoval ten obrázek souboje na titulce knihy, vzpomněl jsem si, že v kitníku je uložený i F-4J „Showtime 100“. Tak třeba někdy  příště….