Polikarpov I-16 (typ 10) 1/72 ICM

Představuji vám Polikarpov I-16 typ 10 zvaný Mosca (Moucha) respektive Supermosca, na kterém v roce 1938 během občanské války ve Španělsku létal pilot Eduardo Claudín Moncada. Ten mě zaujal jako docela barvitá postava: student leteckého inženýrství, radikální marxista a intelektuál hovořící třemi cizími jazyky. Do trochu klaustrofobního kokpitu Moscy se sotva vešel, měřil přes 190 cm. Mezi spolubojovníky byl velmi populární, nějakou dobu velel svojí escuadrille a krátce i celé skupině (grupo). Dosáhl minimálně 4 sestřelů, z toho 2 samostatně. Zahynul údajně po zásahu protiletadlovou palbou, jiný zdroj však uvádí, že jeho stroj se zřítil trochu záhadně bez jakéhokoliv přispění nepřítele. Mimochodem, občanská válka tehdy rozdělila Španělsko i na úrovni rodin – Moncadův bratr byl námořník, který byl popraven za účast na povstání frankistů. 

Podoba stroje je podle bokorysu z knížky „Spanish Republican Aces“ (autor Rafael A. Permuy López, nakl. Osprey). Udělal jsem tedy vyjímku a slepil něco, na co nemám fotku. Je to ale naprosto standardně zbarvená španělská I-16, prostě jsem ji ztvárnil ve stejné podobě jako stroje od stejné jednotky, na které fotku mám. Použil jsem dřívější, světlejší odstín zelené více do žluta (zaščitnaja zeljonaja), používaný údajně jen do roku 1937, ne pozdější o dost tmavší a studenější odstín AII. I když ta tmavší barva je asi pravděpodobnější, světlejší není vyloučená a líbila se mi víc. Mimochodem, použitý odstín je nijak nemíchaná americká interiérovka Gunze C. Šedomodrá na spodních plochách je od stejného výrobce, původně na americké F-15 a F-16 😀 Ty jediné, zaručeně přesné odstíny mě tentokrát netrápily.

Pro úplnost, je možné, že na kýlovce by měl být znak jednotky, komiksová postavička Betty Boop, příslušný dekál jsem ale k dispozici neměl.  

Jako základ pro stavbu posloužila stavebnice I-16 typ 18 (výlisky jsou spíš typ 24) od ICM. Neměl jsem zrovna chuť lepit další stroj s rudými hvězdami, a co se týče I-16 ve španělských barvách, v 1/72 žádný normální model není. Konverze mě ovšem baví a tahle nebyla zas tak složitá. Jen je škoda, že nutnými úpravami povrchu jsem přišel o drtivou většinu velejemných detailů (klavírní panty, realistické rychlošrouby, kompletní nýtování, prostě úroveň kvalitní 1/32). Autorem masteru je legendární Valentin Mučičko – víc asi nemá smysl dodávat. Pro stavebnici mám prakticky jen slova chvály – ti, kdo mají tendenci omlouvat shortrunovou technologií úplně cokoliv, by se tady mohli učit. Trochu hůře mi pasovala vložka centroplánu, jinak sestavitelnost i vzhled hodnotím jako perfektní, a to včetně všech podstatných drobných dílů (podvozková kola vypadají jak 3D modelovaný doplněk z resinu!). Trochu problematický je materiál, je to takový měkký voskovitý sračkoplast typický pro starší modely ICM. Dá se na něj ale zvyknout.

Co se konverze týče, rozdíly mezi jednotlivými verzemi I-16 jsou velmi dobře zdokumentovány, když jde člověk proti proudu vývoje, stačí vlastně jen umazávat detaily (až dojde k typu 4, který byl jen taková holá létající popelnice 🙂 ). Zatmelil jsem tedy nějakou tu paneláž a odřezal a odbrousil pár drobností jako je nasávání mezi trupovými kulomety nebo plechy na křídlech v místech podvěsů raket. Jediná větší řezničina bylo kompletní předělání spodního plechu krytu motoru. Pozdější verze I-16 tam měly výfuky sdružené ve dvou otvorech, aby vzniklo místo na výřezy pro zasunutí lyžového podvozku. Já celou oblast zatmelil a vyvrtal v ní čtyři nové otvory pro jednotlivé výfuky. Ty jsem vyrobil z mosazných trubiček. Nové čelo překrytu a raný typ vrtulového kužele jsem si nakreslil a vytiskl z resinu na tiskárně Original Prusa SL1. Na překrytu jsem vymodeloval zavřené žaluzie a charakteristické nasávání ve tvaru T (pozor, to však první série typu 10 neměla, čili i na tomto stroji je možná sporné).

Broušením přebytečné paneláže na křídlech jsem přišel o většinu naznačení plátna, musel jsem ho tedy nějak nahradit. Vzhledem k tomu, že položebra na vrchní straně křídel jsou hodně nahuštěná, místo klasického stínování a la Airone Hobby jsem se tentokrát rozhodl zkusit něco nového. Nakreslil jsem masky opačné a porty znázornil nastříkanou vrstvou barvy. Dopadlo to napoprvé kupodivu tak dobře, že jsem nakonec stejnou metodou udělal porty i na spodní straně křídel a na ocasních plochách. 

Dalších drobné úpravy nemá smysl rozebírat – nové kulomety, pitotka, zaměřovač, venturiho trubice, prostě běžné věci.

Z modelu mám radost, díky konverzi jsem získal typ, který je v tuto chvíli v měřítku 1/72 v podstatě unikátní (jsou tu ale indicie, že ne na dlouho!). Metoda vytváření portů se osvědčila a určitě ji hodlám znovu použít. Stejně tak se chci brzy vrátit k dalším modelům stíhaček N.N. Polikarpova. Mám už za sebou I-5, I-15, 3x I-153, I-16, příště na řadě bude nejspíš I-15bis.

To je vše. Doufám, že se bude výsledek líbit. Kritiku jako vždy uvítám.