Republic P-47M Thunderbolt 1/72 Tamiya

P-47 M byla nejrychlejší subverze slavného Thunderboltu. Legenda říká, že příčinou vzniku této varianty byl velitel 56 FG, který se nechtěl vzdát oblíbených Thunderboltů ve prospěch Mustangů, kterými se 8 letecká armáda v Evropě postupně přezbrojovala. Druhá verze příběhu je mnohem pragmatičtější. V roce 1944 byl potřeba rychlý stroj pro boj se střelami V1. Ať už byla skutečnost jakákoliv, pravdou je, že vyrobených 130 kusů P-47 M používala přibližně od začátku roku 1945 jediná stíhací skupina a tím byla právě 56 Fighter Group 8 AF v Anglii. Stroj vznikl úpravou P-47 D-30. Zástavba silnějšího motoru Double Wasp R-2800C o výkonu 2680kW a turbokompresoru v zadní části trupu dala rychlost 760km/h v 9700 metrech. Pro srovnání P-51 B/C dosahoval 708 km/h v 9150 metrech. V důsledku vyšší rychlosti a nestability se u jednotek začal montovat nízký kýl. Jsou tedy známy i fotografie eMek bez tohoto kýlu.

Model verze M nabízí Revell, případně MPM/Special Hobby což je přebal Academy s konverzními díly. Já jsem zvolil cestu konverze z P-47D od Tamiye což byl více méně kompromis za větší komfort stavby a jsem si vědom, že model 100% verzi M neodpovídá. Tamiya totiž odpovídá verzi P-47 D-25 (bez brzdicích štítů na spodku křídel). Na motoru jsem nenalezl vnější rozdíl a tak jsem použil ten ze stavebnice. Jediná úprava tedy spočívala v konverzi kýlu od Quick-Boostu. Bohužel na skoro hotovém modelu jsem zjistil, že kýl je delší než by měl být a anténní sloupek nevychází do místa kde by měl. Patřičnou úpravou jsem dosáhl akceptovatelné polohy.

Dalším problémem na který jsem narazil byl podle mně až příliš nízký posez modelu. Rozhodl jsem se tedy opět na hotovém modelu prodloužit nohy o cca 1,5mm. Na fotce níže je vidět upravený posez bez prodloužení krytů noh, které sahají téměř po hranu křídla.

Kromě používání Mkových Thunderboltů se 56.FG vyznačovala velice pestře a nestandardně kamuflovanými stroji. V tomto případě se jedná o stroj pojmenovaný „Josephine, My Flying Machine“ z 62. FS, 56th FG. a pilotoval jej Lt. Leo Butiste.
Letoun nesl na stříbrném povrchu kombinaci barev dark green/ocean grey. Někde se uvádí místo dark green barva olive drab. Podle barevných fotek které se dají najít zde, se také zdá, že šedá se jeví světlejší než zmíněná ocean grey. Nakonec svým tradičním mixem barev Tamiya jsem dosáhl uspokojivého barevného ztvárnění podle představ. Dekály jsou ze stavebnice Hobby 2000. Aršík je vytištěný ve vysoké kvalitě u Cartografu. Bohužel difusní přechod bílé na noseartu narazil na možnosti sítotisku a při zvětšení je vidět nehezký rastr. Poslední věc na kterou je potřeba dát si pozor je velikost a rozmístění USAF znaků, zejména na křídlech. Tuto otázku mi pomohly vyřešit dostupné fotografie konkrétního a ostatních strojů skupiny.

Závěrem lze konstatovat že i přes nedostatky kterými jsem model opatřil mám radost z hotového modelu.