Messerschmitt Bf 109F-4 Trop 1/72 Eduard

    Na vydání Bf-109 verze F v podání Eduardu jsem se velice těšil. Nadšen stavbou S-199 jsem neotálel a jakmile bylo F-ko venku netrvalo dlouho a měl jsem jej na pracovním stole. Už při prozkoumání stavebnice mi bylo jasné, že se jedná o nejlepší Bf-109 F v královském měřítku.

    Nicméně pro toho kdo má vysoké nároky se několik nedokonalostí najde. Stavebnice na mně budí dojem jako kdyby model vytvářel někdo kdo není modelář. Například zcela nepochopitelný „zámek“ pro usazení výstřelných kanálů do trupu. Je to zbytečné zdržení tmelením a náročnějším přerýváním. Další věci které bych zmínil jsou:
– postup s natupo lepeným zaměřovačem v kokpitu je převzatý z modelu většího bratra v 1/48. Nicméně u této menší varianty, kdy je i těžší chytnout polohu dílce, se domnívám, že by bylo velice vhodné tuto partii vyřešit stylem „klik-klak“.
– zvláštní partií je spoj kýlu se zbytkem trupu na náběžné hraně. Vzniká zde výrazný schod, který by měl znázorňovat překrytí přechodového plechu. Nejsem zastáncem takových zvýraznění na modelech v 1/72 a raději bych ocenil dobré pasování s linkou. V tomto duchu jsem model korigoval.
– výfuky pasují dobře, ale jak se často stává, zapomíná se na rezervu ve vůlích, která se vyčerpá nanesením vrstvy barvy. A tak jsem při lepení nabarvených výfuků na téměř hotovém modelu musel tuto partii doladit.
– masky na kabinku, resp. na její odklopnou část. Verze F měly uprostřed tenkou linku bez rámování. Maska je tvořena ze dvou dílů a vzniká uprostřed mezera. Dále je potřeba věnovat pozornost lepení pancéřové desky, neboť zámek pro desku v překrytu sahá až na okraj rámování a při pohledu z vrchu je vidět bílý odlesk čirého plastu.

Mezi věci které na mne udělali naopak velice kladný dojem a řekl bych, že srovnávají výše zmíněné nedokonalosti je lepení podvozku a trupových kulometů. Lepší řešení jsem v obou případech nikde jinde neviděl. Partie s kulomety v porovnání s ostatními stavebnicemi které jsem lepil (AZ model, Zvezda, Finemolds) jako jediná odpovídá předloze a je pěkná.

I když jsem byl zpočátku stavby v rozpacích a měl asi větší očekávání díky předchozí stavbě jednodušší CS-199, myslím že model se celkově staví velice slušně. K výše zmíněným nedokonalostem jsem přidal i spoustu vlastních. Z fotek například vidím že se mi nepovedlo dobře od ruky ztvárnit bílou gumu u ostruhy. Tradičně tmelím trupovou podélnou linku abych udržel jednotný vzhled všech modelů postavených v době, kdy jsem bohužel nevěděl, že na trupu bylo dělení panelů.

Kamufláž představuje poslední F ko pilotované esem z afrického bojiště H.J.Marseillem. Jelikož považuji Eduardí obtisky jako těžko použitelné zejména kvůli odporným barvám digitálního tisku, sáhl jsem v tomto případě po aršíku Life Like decals na Marseilleho eFka. Doplňkový aršík je vzorem pro ostatní výrobce dekálů. V aršíku nalezneme graficky i barevně perfektní dekály. Žlutá 14 je naopak až příliš sytá, že jsem se ji snažil trochu utlumit. Obsahem aršíku je dále podrobný popis jednotlivých Marseileho letounů. Bonusem je schema a dekály na Marseileho Kubelwagen se jménem OTTO.

Jak už bývá občas zvykem, v kitníku mi přistálo více výlisků Bf-109 F2,F4,G2,G4 než jsem doposud sestavil modelů. Momentálně mám za sebou pohodovou stavbu druhého eFka a tak trochu naivně očekávám, že se mi časem povede skóre obrátit 🙂