Aero Ab-11 1/72 Special Hobby

V létě roku 1925 se podařilo škpt. Vilému Stanovskému přesvědčit technického ředitele firmy Aero
ing. Antonína Husníka k organizaci okružního letu kolem Evropy. Realizován byl jako propagační let továrny Aero a s podporou Ministerstva národní obrany.
Z produkce továrny byl pro akci vybrán nově zaváděný typ Ab-11 s motorem Breitfeld & Daněk Perun II.
V roce 1926 továrna pro let připravila stroj výrobního čísla 17, který dostal civilní imatrikulaci L-BUCD.
Oproti standardnímu vybavení byly instalovány další dvě palivové nádrže, namontován jiný kompas a na stroj byla podvěšena náhradní vrtule.
Dostal světle modrý nátěr v barvě vojenských leteckých výložek.
25.5.1926 odstartoval škpt. Vilém Stanovský s mechanikem Františkem Šimkem na první etapu
do Barcelony. Navštívili 23 států v Evropě, Severní Africe a Malé Asii. Do Kbel se vrátili 23.7.1926,
když urazili vzdálenost 15 070 km a strávili ve vzduchu 91 hodin a 52 minut.

Stavebnice od Special Hobby obsahuje dva rámečky s díly ze šedého plastiku, jeden s čirými díly, malou planžetu s lepty a obtisky. Z rámečků je jasné, že ten větší bude univerzální pro různé klony A-11 a A-12. Ten menší bude obsahovat rozdílné díly – hlavně trupy. Tomu odpovídá ale i úroveň zpracování.
Ten velký je propracovaný, křídla mají excelentní povrch se znázorněním žeber a prověšení potahu. Bohužel výrobci nesedí rovina mezi formami a ty jsou lehce posunuté. Proto místo kulatých dílů vznikly „šišoidy“. Velikost tohoto rámečku je přesně veliká jako krabice a tak se při balení lehce stane, že se rámeček prohne. To bylo bohužel i v mám případě a odneslo to horní křídlo, které jsem musel hrubou silou ohýbat zpět.
Menší rámeček obsahuje díly trupu a vrtule. Je hůře propracovaný a síla stěn trupu je cca 1,5 mm. To je opravdu moc.
Jelikož u těchto historických strojů je do kokpitu hodně vidět, tak jsem se jej rozhodl předělat.
Ze stěn a hřbetu jsem odstranil 1mm materiálu a z vytažených tyčinek udělal novou trubkovou konstrukci trupu.
Do ní jsem usadil všechny díly ze stavebnice, které šly napasovat a některé dodělal.

Další úpravy chce oplechování motoru. Model je vytvořen pro standardní Ab-11. Ale jednotlivé stroje se trošku liší a L-BUCD měl pár odlišností.
Pěkně je to vidět na fotografiích v REVI 135. Upravoval jsem počet žaluzií na oplechování, odstranil jsem výstupek pod baldachýnem. Přidal jednu řadu pantů pro odkrývání plechů motoru.
Doplnil jsem zkrácenou žaluzii u chladiče – tento stroj podle fotek měl všechny žaluzie průběžné.
Změnil jsem způsob uchycení podvěšené vrtule. Stavebnice má pro list v leptech takovou kapsu, do které se má zasunout. Ale na fotografiích je vidět, že pod motorem bylo pro vrtuli kožené poutko. V místě náboje vrtule jsem udělal také kožená poutka, která vrtuli přitahovala ke trupu.
Vzpěry mezi trupem a horním křídlem jsou správné a hodně pomáhají ke správnému osazení. Ale ty mezikřídelní jsou příliš silné a navíc se na nich nejvíc projevilo posunutí forem. Zbrousil jsem je na poloviční sílu a i tak jsou dostatečně pevné.
Dost práce dají i výfuky. Standardní Ab-11 měly poslední dva posunuté nahoru. Tento stroj je ale měl všechny v rovině. Takže zalepit a vyvrtat nové díry.
Výfuky ze stavebnice jsou velmi silné a opět šišaté. Do děr v trupu pomalu nejdou nasunout. Místo nich jsem udělal nové z injekčních jehel. To vřele doporučuji. Rozdíl je markantní.
Štít pro zadní prostor mechanika neodpovídá velikostně realitě a udělal jsem nový.
Výplety na originále byly dvojité a spára byla vyplněna jasanovým dřevem. Takže vycházely jako ploché. Vytáhl jsem si nad svíčkou ploché nitě z destičky o síle 1,2 mm a šířce 5mm. Při troše zkoušení to jde. Dají se pak na modelu vypnout teplem.
Obtisky jsou velmi dobré.

Když jsem si stavebnici koupil, měl jsem z ní radost a na první pohled vypadala na pohodovou stavbu. Ale bohužel její kvalita nedosahuje starší Š-328. Škoda.

Barvy jsou použité Gunze C (modrá je C323) a laky Tamiya.
Barveno štětcem.