Avia BH-3 1/72 KP

Díky této stíhačce od konstruktérů Pavla Beneše a Miroslava Hajna se mladé Československo stalo jednou z prvních zemí, kde byla v sérii vyráběna jednoplošná stíhačka.
Letadlo byl celodřevěný dolnoplošník.
Křídla měla tlustý profil, který byl nejtlustší v místě uchycení vzpěr. Byla částečně potažena překližkou a pak ještě celá plátnem.
Trup a stabilizátory byly potaženy překližkou, kormidla a křidélka plátnem.
Motor BMW IIIa (licence Walter IIIa) o 185 Hp byl kryt duralovými plechy.
Maximální rychlost 225 km/hod.

Celkem se postavily 3 prototypy (první byl zničen havárií) a v roce 1922 10 sériových strojů.
Zkušební piloti jimi byli nadšeni, protože stíhačky byly rychlé a svižné, ale řadoví piloti už tolik ne, protože byli zvyklí na stabilní dvojplošníky, které chyby odpouštěly.
Agilní Avie musely být naopak řízeny v každém režimu letu a měly také jiné vlastnosti při přistání.
To způsobilo několik nehod a v roce 1924 byly zbylé stroje předány od 1.leteckého pluku v Praze do letecké školy v Chebu.
Dát tyto stroje žákům bylo kontroverzní rozhodnutí, když s nimi měli problémy zkušení piloti.

Letadlo je třetí postavený prototyp (po zničení prvního byly objednány další dva) a je zvláštní, že Avia všechny prototypy označovala pořadovým číslem 1.
V tomto markingu se zúčastnil závodu o Cenu prezidenta republiky v roce 1923, kde byl pilotován Karlem Brabencem.
Pro závod byly byly jen odmontovány kulomety a výstřelné kanály zakrytovány.

Model je ze stavebnice starých Kovozávodů Prostějov. Tomu odpovídá zpracování výlisků a pozitivní rytí.
Základní rozměry jsou správné a tak jsem dodělával jen potřebné detaily.
Úplně nový je kokpit, chladič a větrný štítek z acetátu.
Na křídlech jsou znovu udělána křidélka a porty. Spodní strana je vybroušena do profilu a odtoková hrana zeslabena.
Vzpěry křídel jsou značně zeslabené a je na nich z drátu uděláno uchycení do trupu a křídel.
Na motorovém krytu jsou doplněny chladící otvory, žebrování a tento kus měl jinak umístěné odvětrání nádrže (více vpředu).
Taky jsem zatmelil výstřelné kanály kulometů. Otvory pro jejich závěry u kabiny zůstaly a z pozitivního naznačení jsem je prohloubil.
Výfuky je potřeba z modelu odstranit. Mají špatné umístění (asi z technologických důvodů). Nové jsem udělal z opálených injekčních jehel.
Lehce jsem upravil tvar směrovky.
Podvozek má zeslabené vzpěry, doplněné tlumení gumovými svazky a na kolech je potřeba snížit a zúžit pneumatiky.
Ostruha je nová, tenčí z drátu.

I z takto staré stavebnice jde s trochou úsilí vyrobit pěkný model, který má určitě pevné místo v naší historii. Postup stavby najdete na stránkách Modelfóra.