Messerschmitt Me 109E 1/72 duo Special Hobby a Tamiya

Uvedení stavebnice Me-109 Special Hobby bylo překvapením na modelářském poli dvaasedmdesátin a zároveň tak trochu zklamáním, kdy v záplavě stavebnic mainstreamových typů přibyla další na úkor méně známých předloh. Nicméně tento Me-109E má velký potenciál, neboť je tvořen moderní 3D technologií (z původní Me-109E 1/48 od Eduardu) a můžeme se těšit na ucelenou řadu všech subverzí „éčka“ a někdy v budoucnu snad i raných verzí C, D.

Pro svoji stavbu jsem vybral stavebnici verze E-1, neboť Tamiya nabízí pouze verze E-3, E-4/7. V rámci srovnání jsem začal stavět i model E-4 japonského výrobce. Zde bych rád utrousil poznámku o poměrně velkém výběru stavebnic Me-109E od AZ/KP. Nicméně méně kvalitní „oplesklinou“ Tamiye a kdoví čeho se nemá smysl dále zabývat.

Stavba Special Hobby z krabičky nečiní výrazné problémy, nicméně ovlivňuje ji duch Eduardích stavebnic kde vše pasuje „natěsno“ bez větší tolerance chyb stavitele. Tamiya je klasika která nezklame. Ve výsledku mi trvala kompletní stavba Special Hobby 27 Hodin a Tamiye 20 hodin. Největší rozdíl připadá na hrubou stavbu. Pracnost kamufláže je srovnatelná, neboť jsem pro obě verze vybral moji oblíbenou kombinaci barev z období jara 1940, kdy byly boční plochy Me-109 opatřeny barvou RLM65 doplněnou většinou o nějaký znak letky, nebo eskadry.

Me-109E-1 červená 16 Special Hobby je v markingu 2/JG-26 Obrlt. Fritze Losigkeita. Dekály jsou přímo ze stavebnice a jsou pro mne velkým zklamáním. Byla to moje první zkušenost s tzv. loupacími obtisky tištěnými u firmy Eduard. Po stránce sytosti barev, grafiky a uživatelského komfortu při nanášení je obecně hodnotím velice slabě. Nicméně díky jednoduchosti motivů tohoto konkrétního archu se mi podařilo většinu necností eliminovat. Ale chodníčky se špatným soutiskem tvořící červeno bílou linku jsem nahradil jinými.

Me-109E-4 Tamiya je z jednotky III/JG-3 Lt. Egona Trohy, pilota rakouského původu, jehož stroj je pojmenovaný „Grace“ podle dcery generálního konzula ze Santa Dominga pracujícího ve Vídni. Bohužel bližší souvislost mezi dámou jménem Grace a Egonem Trohou jsem nenalezl. Dekály s nápisem a znakem jsem si vytvořil sám a vytiskl na laserové tiskárně. Zbytek jsou dekály Tamiya.

Oba modely jsem adekvátně opatřil vlastními chybami a nedokonalostmi rovným dílem a tak mohu výsledek stavby obou modelů porovnat a vyhodnotit následovně:

Stará , dobrá a jednoduchá Tamiya je vhodná pro modeláře co chtějí mít pěkný stavebně nenáročný vitriňáček pro radost a třeba i ve více kusech (jako já).
Detailnější a v základu onýtovaný Special Hobby. V kombinaci s aftermarket dekály se jedná o nejlepší Me-109E na trhu, zejména díky nabídce subverzí a možnosti vysunutí klapek a slotů stejně jako tomu bylo na předloze.
Do budoucna tedy počítám se stavbou obou stavebnic.