RWD-8 DWL 1/72 IBG

RWD-8 byl polský vzpěrový hornoplošník (parasol) užívaný jako cvičný a sportovní letoun. Typ byl vyprojektován začátkem 30. let 20. století konstrukční kanceláří RWD (Rogalski, Wigura, Drzewiecki). Stal se nejpočetnějším typem letadla vyrobeným v meziválečném Polsku a mezi lety 1934 – 1939 zde byl široce používán vojenským letectvem i civilními vlastníky, zejména aerokluby.

Letoun byl vyráběn ve dvou hlavních variantách označených PWS a DWL podle mateřského závodu. Převážná část výroby pro armádu i zákazníky z civilního sektoru pocházela z dílen PWS (Podlaska Wytwórnia Samolotów), protože obvyklý výrobce letadel RWD, továrny DWL (Doświadczalne Warsztaty Lotnicze), nedisponovaly dostatečnou výrobní kapacitou. V závodech DWL tak probíhala převážně jen malosériová výroba RWD-8 pro civilní letectví. Hlavní odlišnosti vojenské verze PWS a civilní DWL byly především v odklápěcím hřbetu letounu, rozměru a umístění schránky v trupu, krytech podvozkových noh, chráničky vedení ovládacích lanek pod kabinou, výfuky a některé další drobnosti, jako například dodatečné přístrojové vybavení montované vně kokpitu. Více z historie se dočtete například na Wikipedii odkud jsem čerpal informace i já. Jelikož se jedná o velmi rozšířený meziválečný letoun, lze na něj dohledat poměrně dost fotografií a díky polskému Státnímu digitálnímu archivu (Narodowe Archiwum Cyfrowe) jsou mnohdy velmi hezké a kvalitní. Vyhledávací stránku najdete zde, hledejte s klíčovým slovem RWD-8. Jak už tak Murphyho zákony fungují, fotku na stavebnicový marking SP-AMT jsem při prvním hledání přehlédl a našel ji až náhodou nyní, když jsem hledal další detaily při dokončování modelu.

Stavebnice od polské firmy IBG pochází z roku 2015, kdy vyšly obě verze, PWS i DWL, které pak byly vydány ještě ve třech dalších přebalech. Výrobce do stavebnic odpovídajích variant dává různé díly trupu, podvozku a výfuků, čímž zásadní rozdíly obou verzí dobře řeší. Vylisováno je vše poměrně čistě, kit slibuje jednoduchou stavbu, ve své podstatě to tak i je. Největším nešvarem stavebnice je křídlo a znázornění všech ovládacích ploch a odtokové hrany pravé části křídla (kvůli možnosti složení křídel byla část pravé části křídla sklopitelná). Pomineme-li fakt, že křídlo samotné má jiný počet žeber, hloubku, tvar, absenci reliéfu vespod a další nešvary, tak nejhorší ze všeho jsou právě velmi hrubé a nesourodé detaily ovládacích ploch. Tady pomůže jedině vše přetmelit a přebrousit – pokud tedy nechcete koupit buď samotné křídlo od firmy Karaya, nebo celý set křídla a pohyblivých ploch (a jako bonus i křídelní nádrže pro RWD-8a) od firmy Attack Squadron. Další chybou stavebnice, kterou jsem odhalil až později, jsou baldachýnové vzpěry, ty jsou vylisovány včetně křížového zpevnění – což však byl drátěný výplet. Tady pomůže díly rozřezat, nalepit stojiny zvlášť a pak doplnit výztužná lanka. Třetím problémem stavebnice jsou palubní desky (ty jsou řešeny nešťastně – vždy půlka desky je vylisována jako reliéf na boku trupu) – toto můžete vyřešit deskami Yahu, lepty Part, či si odpovídající díly vyrobit sami. Stavebnice obsahuje obtisky na palubní desky a jejich tvar je jednoduchý, tedy nic těžkého to není, u civilní verze je vhodné doplnit i krycí desky za sedačky, pokud se nerozhodnete opět nehezky dělené přepážky odfrézovat a udělat interiér kompletní, s trubkovou konstrukcí až kam oko dohlédne. Posledním větším opomenutím stavebnice je absence motoru, samotný otvor v čele motorovém krytu je jen mělce naznačen a moc hezky to vážně nevypadá. Můžete opět sáhnout po dalším setu od firmy Attack Squadron, který navíc obsahuje i vrtuli a výfuky, nebo vše napravit svépomocí. Tedy vyříznout a vybrousit otvor v masce a ten jeden viditelný válec poměrně snadno vyrobit (použijte třeba válec z nějakého zbytku hvězdicového motoru z jiné stavebnice jako já). Dlužno podotknout, že lepty Part obsahují kromě palubních desek také dvířka kokpitu, motorové kryty, kompletní sedačky, pásy, pedály, táhla a další užitečné drobnosti, pro detailisty je tento doplněk asi jasná volba – ale pak už to chce i to nové křídlo a křidélka a ten motor a vrtuli… a z původní stavebnice mnoho nezůstane, že? No, já se s tvary křídla smířil, opravil jsem jen všechny ovládací plochy a na další zmíněné problémy šel hezky postaru. Sedačky jsem odfrézoval, palubní desky a přepážky za sedadla vyrobil z kousku plastu, na poutací pásy upravil skvělé 3D obtisky Quinta Studio (bohužel jsem je už dlouho na trhu neviděl a další generické sety nevydali), v kokpitu dále doplnil tyč řízení, pedály a další detaily, chybně jsem naryl podlahu „jako plech“ – ale má být správně dřevěná, tak pozor na to. Vyrobil jsem také nádrž a přepážku motorového prostoru (aby se mi nesvítilo skrz celé letadlo), výroba motoru zabrala opravdu jen chvilku a výfuky jsem nahradil nařezanou injekční jehlou. Stavba je po vyřešení interiéru, křídla a vzpěr již jednoduchou záležitostí (ještě by bylo dobré nahradit vzpěry VOP a nezpomeňte vyrobit manipulační madla na zadní část trupu).

U zbarvení civilní verze návod uvádí místo obvyklé stříbrné „šedobílou“ a místo červené „šarlatovou“. Držel jsem se raději barvy obtisků a také jiných polských pramenů a zvolil tradičnější kombinaci stříbrné a lehce tmavší červené. Při nanášení obtisků jsem zjistil, že kódová písmena na křídla jsou menší a na trup naopak větší, než by měly být. Byl jsem však ve fázi, kdy nad tím nezbylo než mávnout rukou, více energie jsem do toho již dát nechtěl. Ovládací lanka a výztuhy jsem doplnil z elastické nitě Uschi van der Rosten (Fine) určené pro měřítko 1/48, mi však tato tloušťka plně vyhovuje pro 1/72. Návod na výplety a lanka neupozorňuje, řiďte se proto fotkami skutečných strojů (na některých strojích lze najít výztužná lanka vedená i ve trojicích!). Co mě zpětně na mém modelu dráždí je ovládací prvek VOP na trupu, který jsem nechal původní a je při zpětném pohledu zkrátka příliš hrubý, do opravy se mi však nechce. Nahradit by si asi zasloužily i větrné štítky, nicméně “do vitríny dobrý”… Krásně vytištěné a velmi tenké obtisky Techmod měly tendenci se rolovat,  jejich nanášení tak pro mne bylo trochu náročnější. Po přetření přípravkem Tamiya Mark Fit (Strong) krásně splynuly s povrchem, vše usnadňuje jejich umístění na hladkých plochách. Použil jsem barvy a laky Gunze C a GX, AK 3rd Generation Acrylics a Vallejo Game Color, patinu obstaraly Tamiya Panel Line Accent Color a pigmenty CMK. Myslím si, že tato stavebnice by si přes své nedostatky mohla najít cestu do vitrínek mnoha fanoušků měřítka 1/72.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *