72insight.com

Italský závodní hydroplán Piaggio P.7 byl zkonstruován pro známý Schneiderův pohár v roce 1929. Nejednalo se rozhodně o typický hydroplán. Pro vzlet měl být využit lodní šroub a teprve v momentě kdy letoun získal dostatečnou rychlost a klouzal po hladině na ližinách, měla být zapojena vrtule a pomocí ní se měl letoun zvednout z hladiny a závod samozřejmě vyhrát.

VBŠ Kuňkadlo je československý lehký jednomístný sportovní letoun. Byl postaven bratry Vladimírem a Bohuslavem Šimůnkovými v letech 1924 až 1926. Letoun dnes můžete vidět ve stálé expozici Národního technického muzea v Praze.

Curtiss BFC-2 byl v podstatě stíhací-bombardovací verze o něco málo známějšího typu Curtiss F11C Goshawk. Nakonec to byla poslední palubní stíhačka, kterou Curtiss vyrobil, když ve službě dlouho přežila i svoji plánovanou náhradu, nepovedený BF2C. Tento konkrétní stroj sloužil kolem roku 1937 na USS Saratoga v peruti VB-3B „High Hat“, s typickým cylindrem ve znaku.

Díky této stíhačce od konstruktérů Pavla Beneše a Miroslava Hajna se mladé Československo stalo jednou z prvních zemí, kde byla v sérii vyráběna jednoplošná stíhačka. Celkem se postavily 3 prototypy (první byl zničen havárií) a v roce 1922 10 sériových strojů. Zkušební piloti jimi byli nadšeni, protože stíhačky byly rychlé a svižné, ale řadoví piloti už tolik ne, protože byli zvyklí na stabilní dvojplošníky, které chyby odpouštěly. Agilní Avie musely být naopak řízeny v každém režimu letu a měly také jiné vlastnosti při přistání.

Předválečné stíhací dvouplošníky mně imponovaly už od dětství. V letectvu spojeného království byla tato řada reprezentována typem Gladiator od firmy Gloster Aircraft Co. Ltd. Britská admiralita projevila zájem o tento typ nedlouho po jeho zařazení do služeb RAF a objednala šedesát Gladiátorů modifikovaných pro službu na letadlových lodích. Takto modifikované stroje, nyní nazývané Sea Gladiator, začaly přicházet do služeb britského námořnictva v roce 1938.

Micubiši A5M2b je japonský palubní stíhací letoun, známý spíše pod spojeneckým kódovým označením Claude. Tento elegantní jednoplošník s charakteristickým kapotovaným podvozkem, poprvé vzlétl v roce 1935 a největšího nasazení se dočkal během čínsko-japonského konfliktu. Účastnil se ještě prvních bojů v Tichomoří, ale od roku 42 byl používán převážně pro cvičné účely.

Malé Aero A-18 zvané „Špaček“ bylo první stíhací letadlo tehdy mladé továrny, které se dostalo do sériové výroby. Podmínkou MNO v zadání bylo použití prvoválečných motorů BMW IIIa s výkonem 136 kW. To není mnoho, ale A-18 je opravdu malá a lehká. A tak i tento výkon stačil na rychlost 229 km/h a díky svým vlastnostem vystoupal až do 8000 metrů.