1/72 aircraft

Spirit of St. Louis byl letoun, s nímž Charles Lindbergh v květnu roku 1927 přeletěl Atlantik. Hornoplošník původně označený Ryan NYP byl navržen Donaldem Hallem z firmy Ryan Airlines na základě modelu Ryan M-2 a byl pojmenován podle města St. Louis, protože se město na jeho stavbě finančně spolupodílelo. Pro svůj model jsem si vybral podobu stroje z propagačního turné Charlese Lindbergha po Státech a Latinské Americe v letech 1927-1928.

A je o tady, podařilo se mi dokončit další Caudron .600 od SBS. V tomto případě se jedná o civilní verzi tohoto sportovního dvousedadlového letounu přejatého do služby francouzského letectva na začátku 2.sv. války. Stroj po opatření výraznými kokardami a přestříkání hadovitou kamufláží sloužil patrně ke kurýrním a cvičným účelům.

V polovině dvacátých let minulého století mělo naše letectvo dva hlavní stíhací typy, Letov Š-20 a Avia BH-21. Oba výrobci nabídli i školní stroje, které využívaly draky stíhaček, ale byly odlehčené a měly slabší motor Škoda HS 8Aa. Byly to Letov Š-21 a Avia BH-22. Armáda zvolila stroj od Avie a Š-21 vznikl jen ve dvou exemplářích. Ten první měl tříbarevnou kamufláž a byl kompletně zničen, když pilot Andrej Beleš nevybral včas vývrtku. Díky kovové kostře trupu ale pilot nehodu přežil. Letov se nevzdal a postavil druhý prototyp (ale značený opět jako Š-21.1).

RWD-8 byl polský vzpěrový hornoplošník (parasol) užívaný jako cvičný a sportovní letoun. Typ byl vyprojektován začátkem 30. let 20. století konstrukční kanceláří RWD (Rogalski, Wigura, Drzewiecki). Stal se nejpočetnějším typem letadla vyrobeným v meziválečném Polsku a mezi lety 1934 – 1939 zde byl široce používán vojenským letectvem i civilními vlastníky, zejména aerokluby.

Italský závodní hydroplán Piaggio P.7 byl zkonstruován pro známý Schneiderův pohár v roce 1929. Nejednalo se rozhodně o typický hydroplán. Pro vzlet měl být využit lodní šroub a teprve v momentě kdy letoun získal dostatečnou rychlost a klouzal po hladině na ližinách, měla být zapojena vrtule a pomocí ní se měl letoun zvednout z hladiny a závod samozřejmě vyhrát.

VBŠ Kuňkadlo je československý lehký jednomístný sportovní letoun. Byl postaven bratry Vladimírem a Bohuslavem Šimůnkovými v letech 1924 až 1926. Letoun dnes můžete vidět ve stálé expozici Národního technického muzea v Praze.

Curtiss BFC-2 byl v podstatě stíhací-bombardovací verze o něco málo známějšího typu Curtiss F11C Goshawk. Nakonec to byla poslední palubní stíhačka, kterou Curtiss vyrobil, když ve službě dlouho přežila i svoji plánovanou náhradu, nepovedený BF2C. Tento konkrétní stroj sloužil kolem roku 1937 na USS Saratoga v peruti VB-3B „High Hat“, s typickým cylindrem ve znaku.

Díky této stíhačce od konstruktérů Pavla Beneše a Miroslava Hajna se mladé Československo stalo jednou z prvních zemí, kde byla v sérii vyráběna jednoplošná stíhačka. Celkem se postavily 3 prototypy (první byl zničen havárií) a v roce 1922 10 sériových strojů. Zkušební piloti jimi byli nadšeni, protože stíhačky byly rychlé a svižné, ale řadoví piloti už tolik ne, protože byli zvyklí na stabilní dvojplošníky, které chyby odpouštěly. Agilní Avie musely být naopak řízeny v každém režimu letu a měly také jiné vlastnosti při přistání.

Předválečné stíhací dvouplošníky mně imponovaly už od dětství. V letectvu spojeného království byla tato řada reprezentována typem Gladiator od firmy Gloster Aircraft Co. Ltd. Britská admiralita projevila zájem o tento typ nedlouho po jeho zařazení do služeb RAF a objednala šedesát Gladiátorů modifikovaných pro službu na letadlových lodích. Takto modifikované stroje, nyní nazývané Sea Gladiator, začaly přicházet do služeb britského námořnictva v roce 1938.